Když je člověk sám jednatel, společník a jediný zaměstnanec vlastní firmy, tak by si teoreticky mohl, v rámci daňové optimalizace:
- poskytnout a hradit firemní telefonní paušál ze 100% (a použít ho ve 100% jako daňový náklad), ačkoliv ho v roli zaměstnance používá i pro soukromé účely
- dát si maximální příspěvky zaměstnavatele na důchodové pojištění
- zaplatit si konferenci, kam zaměstnance vyšle
- vyplácet si příspěvky na kulturní a sportovní akce (což sice lze z peněz po zdanění, ale je to jen za 19%, bohužel to není daňový náklad)
- objednat si jakékoliv knihy a vyplatit si na ně příspěvek (opět po zdanění a bez daňového nákladu)
- zaplatit si z firmy levnější dovolenou (do 20 tisíc za rok, podmínky jako výše)
Vidíte to stejně? Je něco z toho napadnutelné finančákem?
Bonusová otázka: jakým způsobem případná kontrola FU posuzuje, co byla a nebyla pracovní cesta? Kupříkladu, když si chci zajet do Londýna a vykážu to jako služebku s důvodem obchodní jednání, budou se ptát s kým jsem jednal? Co když je firma benevolentní a svému zaměstnanci zaplatí i ubytování o víkendu, aby po tom obchodním jednání měl i čas na nějaký turismus (stalo se mi)?