Tvl, čerstvý surrealistický zážitek s UniCredit. Pokaždé, když jsem tam tento týden volal, doporučili mi, ať provedu splátku kreditky na pobočce, dokud jim to nebude fungovat.
Tak jsem dnes zašel na pobočku. K mému překvapení měli polední přestávku. Nevím, kdybych si já ***** všechny své online služby, udělal bych maximum pro to, aby to šlo udělat aspoň osobně. Ale tak žádný stres, však jim jenom nefunguje bankovnictví.
Zašel jsem tam později znovu a bylo to jako ve hře Alfréda Jarryho.
Přijdu do pobočky, tam jedna paní něco řeší se zákazníkem, dvě jsou schované v kukaních a čtvrtá si povídá s někým ohledně nové kuchyně nebo něco. Kývne na mě, ať chvíli počkám.
Čekám několik minut, až se vypovídá, a ptá se mě:
„Co potřebujete?“
„Rád bych provedl úhradu kreditní karty.“
„Tak počkejte na pokladního, bude tady za chvíli.“ A mizí do kukaně.
Sice nechápu, proč bych měl čekat na pokladního kvůli bezhotovostní operaci, ale budiž. Za dalších pár minut tedy přichází pokladní (nejspíš se někde cestou z oběda zdržel).
„Co potřebujete?“
„Rád bych provedl úhradu kreditní karty.“
„Jasně, omlouváme se, atd.“Něco ťuká do počítače. Obrací se na kolegyni.
„Nemáš manuál ke kreditním kartám?“
„To jde na vnitřní účet, devět dva…“
„No jo, ale kam?“Když slyším, že se takhle baví o mých penězích, ztrácím definitivně nervy:
„No, já to raději nebudu riskovat. Na shledanou.“Je tohleto normální? K dokreslení rozkladu tohoto ústavu, toto jim dnes (13.10.) visí na zdi uvnitř pobočky:
Kdo se bojí, sere v síni.