od radecekh 23. 11. 2017 06:37
Curyi:
Díváte se na tehdejší situaci dost zjednodušeně. To není o tom, že by na tom ČSOB nevydělala. Bylo to pro ni slušně ziskové, ale jinak by to nedělala.
Stát byl v situaci, kdy musel vyřešit akutní problém. Já si tenkrát přál, aby IPB nechal krachnout se vším všudy. Problém byl, že lidi by dostali tenkrát nějakých 90 % svých vkladů, ale podniky, které měly účty u této banky by byly prakticky z hodiny na hodinu zlikvidovány. Všechny úvěry by byly okamžitě zesplatněny, což by přivedlo ke krachu další mraky firem. Všechno s reálným dopadem na ekonomiku státu, včetně zaměstnanosti a výběru daní.
Někdo spočítal, že bude výhodnější všechno hodit na ČSOB, která na tom sice vydělá desítky miliard, ale pokud by to nepřevzala, stát by nejen zaplatil všechny ty špatné úvěry stejně jako to udělá pro ČSOB, ale zaplatí i všechny další náklady, jako je ta výplata pojištění vkladů a hlavně se ho výrazně dotknou ty krachy firem.
A teď se na to podívejte z pohledu ČSOB. Vy vidíte jen budovy a ztrátové úvěry. Ale těch rizik při převzetí bylo daleko víc. Ony závazky nejsou jen úvěry.
Kdyby stát nabídl IPB takhle narychlo s tím, že by podle odhadů na tom příjemce vydělal jen pár miliard, nikdy by to nikdo soudný nepřevzal, protože by se mu klidně mohlo stát, že z pár miliard předpokládaného zisku by bylo pár miliard nepředpokládané ztráty. Proto stát musel přijít s neodolatelnou nabídkou, protože jinak by se banky nezbavil a musel ji poslat do konkurzu se všemi výše popsanými negativními důsledky.
Důkladný finanční audit by trval určitě alespoň rok, IPB byla známá tím, že prováděla dost neprůhledné finanční transakce, měla obrovskou provázanost mezi svými dceřinými společnostmi, kdy třeba její investiční společnost spravující podílové a akciové fondy investovala v těchto fondech přímo zpětně do IPB a dalších aktivit banky, takže zvnějšku nikdo nedokázal odhadnout dominový efekt a skutečný stav majetku.
Tohle moje povídání berte jako nezaujatý pohled někoho, kdo tu dobu pamatuje, kdo se o ekonomické dění zajímal, kdo byl dokonce akcionářem IPB a včas své akcie prodal právě z důvodu, že viděl, jaké prasárny IPB provádí. A taky pohled někoho, kdo si vážně přál, aby IPB krachla, už jen proto, že ho vytáčelo, jaké úrokové sazby nabízela lidem a lidi kvůli tomu v IPB měli peníze, přestože mohli tušit, že ta banka není úplně v pořádku. Pamatuju se, jak jsem přesvědčoval svou budoucí tchýni o tom, že IPB krachne, a že vážně není moudré tam mít všechny úspory. Mimochodem, naslibované úroky z vkladů jsou zrovna jedním ze závazků, které vy zcele ignorujete.
No a přestože to s IPB nedopadlo tak, jak bych si tenkrát přál, chápal jsem, proč si stát nakonec vybral tu variantu, kterou si vybral. A vážně to není o nějakých sympatiích s těmi, kdo o tom tenkrát rozhodli.