MarekVach píše:""Když má třeba takový potravinářský řetězec čistý zisk řekněme 2% z obratu, a obrat skokově bez možnosti se přizpůsobit poklesne o 10%, najednou je čistá ztráta zhruba 8% z obratu a vymazala...
"Tak čistý zisk klesne z 2 % na 1,8 %. Ale víme, že tím autor chtěl říct něco jiného.
Hypotetická situace: Mám smlouvy, které mi zajistí zaměstnance, provoz prostor, dodávku zboží, to všechno za 294.
Nemůžu je okamžitě vypovědět a ušetřit.
Pokud přijdou zákazníci a koupí standardní objem a skladbu zboží, prodám za 300, zisk je 300-294 = 6; (tj. 6/300 = 2% z obratu).
Když přijde krize nebo panika, a prodám za 270, protože se nedokážu přizpůsobit, (neprodané potraviny vyhodím), zisk je 270-294 = -24; (tj., přesně, -24/270 ~= -8,9%, neboli „zhruba“ -8% z obratu; -400%!! zisku v normálním roce).
---
Trochu méně hypoteticky, řekněme, že podíl fixních nákladů je 50% (147 fixní, 147 variabilní). Zisk v normálním roce je pořád 6, tj. 2% z obratu. Zisk v krizi je 270 - (147 + 147*270/300) = -9,3 (tj. -9,3/270 ~= -3,4%). Zisk v nadprůměrně dobrém roce, s prodejem o 10% lepším, je 330 - (147 + 147*330/300) = 21,3 (tj. 21,3/330 ~= 6,5% z obratu; 355%!! zisku v normálním roce).
Samozřejmě firma s 2% net margin je extrém, a reálně asi má nákladovou strukturu o dost variabilnější, ale je to vybrané pro ilustraci, že…
Teda ještě jinak, čistý zisk zůstane 2 % z obratu, ale jeho hodnota se sníží na 0,9x násobek původní hodnoty.
…
tohle se naopak nestane vůbec nikdy. Firmy nikdy neškálují takhle lineárně; nějaký pokles obratu / ekonomiky je
úplně položí; zisk se pohybuje daleko razantněji než obrat; naopak na skokové navýšení poptávky o desítky nedokážou okamžitě reagovat, protože musí přestavět/rozšířit produkci a možná organizační mechanismy.
-- 23. 5. 2018 18:07 --jednadva píše:Nevím, co byste rád modeloval. Podíl úspor v "likvidní rezervě" pro případ, že byste musel odprodat část ptf ve chvíli, kdy vygenerovalo neočekávaně malý reálný výnos ("propadly akcie")?
Tak nějak; obecně chování takové strategie, protože je to dynamický proces, který se nedá popsat jedním lognormálním rozdělením. Fakt nemám na to, abych to modeloval jako stochastický proces čistě analyticky, ať už by to pravidlo bylo libovolné.
Vůbec se mi ta myšlenka nelíbí, protože zvyšováním a snižováním likvidní rezervy měníte poměr očekávaného výnosu a rizika.
No, je to ze stejné myšlenkové kategorie jako „řízení rizika alokací mezi akciemi a dluhopisy a rebalancováním pro udržení alokace“, což je na jedné straně hodně pochybné (teoreticky by se alokace měla volně svézt se změnami market portfolio), na druhé straně logické z pohledu naší diskuse o „permanentní ztrátě“ (v každém roce rebalancuji, abych řídím očekávanou volatilitu zbytku portfolia; jestli je volatilita zbytku portfolia je ten správný cíl, je věc jiná).
Pokud máte před propadem optimálně rozložené riziko, tak jaký dává smysl po neočekávaně malém reálném zhodnocení riziko zvyšovat (= "po propadu akcií")?
Já se na to dívám trochu jinak: nemám jedno portfolio na 20 let, kde mě optimalizuji očekávanou hodnotu a rozptyl za 20 let. Mám očekávanou spotřebu za 1,2,3,…240 měsíců, a optimalizuji kdovíco přes těchto 240 spotřeb.
Jako speciální případ, kdyby to portfolio bylo pro spotřebu jen za následující 1 rok,
samozřejmě bude celé ve fixed income. Připadá mi krajně neintuitivní, že kompozice portfolia na následující 1 rok a portfolia na následujících 2–20 let dohromady bude optimálně 100% equity. (Jinak řečeno, jedna možnost je pokládat to za 240 oddělených „miniportfolií“ na 1-240 měsíců; je to asi nesmyslně omezující způsob, jak o tom přemýšlet a optimální strategie bude vypadat jinak, ale aspoň pro intuitivní představu.)
Zdá se mi to jako nějaký market timing, ale za předpokladu kolísavého Sharpova poměru to možná smysl dává.
Tak nějak, ano.
Psal jsem, že na mě možná vytáhnete nějaký článek, že něco takového nemůže fungovat – dost silný je argument, že z hlediska jednoho portfolia na dlouhou dobu by to byl automatický market timing, který fungovat ~nemůže, protože objevy takových anomálií vedou k arbitráži a anomálie mizí.
Ale tím, že nemám jedno dlouhodobé portfolio, ale spotřebu v čase, včetně dost blízko v čase, se ta argumentace komplikuje (stejně, jako není triviálně aplikovatelné LLN, nejsou triviálně aplikovatelné výsledky o alokaci dlouhodobých portfolií).
Možná to jen chce nějakou šikovnou reformulaci.