Proč Němci přijali víc uprchlíků než ostatní? S tímhle a ještě s několika dalšími dotazy na rtech projel izraelsko-americký novinář Tuvia Tenenbom skoro celé Německo. Ptal se skoro všude. Uprchlíků, ctihodných občanů, zelených, rudých, ale i aktivistů z Pegidy či z AfD. Z toho vznikla poutavá kniha „Čau uprchlíci!“, která mikroskopicky zkoumá „otevřenou náruč“ Němců v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou.
kapitola: Máma a její děti
Máma. Tak nazývá Tenenbom německou kancléřku Angelu Merkelovou s jejím zvoláním „To zvládneme“ v roce 2015. Následně procestoval Německo a ptal se na uprchlíky. Když se například podíval do uprchlického tábora, který vznikl v berlínském Tempelhofu na území bývalého letiště, musel konstatovat: „Prý je tu sedm hangárů a každý z nich má spoustu ‚boxů‘, což je něco jako pokoj. Žádný box nemá dveře. Žijí tu tisíce lidí a hladina hluku během dne ani noci prakticky nepolevuje. Když spolu lidé mluví, musí na sebe křičet, aby se kvůli všudypřítomnému hluku vůbec slyšeli.“ Nikomu se tam moc nelíbí, což ho doprovází při návštěvách i v dalších uprchlických ubytovnách či táborech.
Po zhlédnutí tábora v Lipsku, někde v prostoru, kde se dříve konaly Lipské veletrhy, už vybuchne: „Mám toho právě dost, dál to nesnesu. Vře to ve mně, připadám si jako papiňák. Jak může německá vláda dopustit, aby se tohle dělo? Copak lidé v téhle zemi nemají kousek studu? Prezentují se před celým světem jako ti nejsprávnější lidé pod sluncem, úžasní a starostliví, ale jsou takoví doopravdy? Nechali by takhle žít psa? Kde to jsme, proboha? V Islámském státě?“
Po návštěvě uprchlického tábora v Norimberku a setkání s osmadvacetiletou muslimkou ze Sýrie Samah si začal zoufat: „Německo si vydobilo fantastické jméno, když otevřelo své hranice tolika uprchlíkům, ale tím, že neplánovalo, co s nimi udělá, až tu budou, zpečetilo jejich osud. To, čím si uprchlíci procházejí v táborech – ať už je to nekonečná nuda, hrůzostrašné bitky na nože, rozbité záchody, nechutné jídlo, přidělování včerejších nepřátel na jeden pokoj nebo jakákoli absence hygieny, to všechno tyhle lidi ovlivní na celý život. Samah a stovky tisíc jejich krajanů a krajanek jsou předurčeni k duševní i duchovní smrti. Ano, Německo možná zachránilo jejich těla, ale zabíjí jejich duše.“
kapitola : Humánní rasisté
Izraelsko-americký novinář Tuvia Tenenbom – jemuž česky v nakladatelství Zeď vyšla už kniha „Všechny jejich lži“ o politickém smýšlení Američanů a o tom, proč se z USA stal „Trumpland“ – samozřejmě někdy hodí na stůl i židovskou kartu. A zjišťuje asi tu nejsmutnější věc, což po rozmluvách v Hannoveru komentuje takto: „Snaží se se mnou diskutovat, ale je to marné, ať řeknu cokoli, stejně trvají na tom, že Židé jsou nácci. Hotovo, šlus. Jak jen může být nejhumánnější národ tak antisemitský? Zas a znovu jsem šokován, opět se setkávám s tím samým jevem, že evropští milovníci uprchlíků jsou zároveň ryzí rasisti.“