Tak abych se vrátil zpět k problému. Jak už jsem psal zde
viewtopic.php?f=1858&p=8069643#p8069643 celé je to v motivaci k uzavření smlouvy.
To vede k tomu, že smlouvy si uzavírají ti, pro které to není vhodné a kdo po "vystřízlivění" zjistí, že např. na pojistné nemají.
Typickým příkladem je, když si někdo ve 20 letech uzavře rezervotvornou životní pojistku s vysokým podílem rezervy. Za 5 let bude žádat o hypotéku, a:
1) bude mít vytvořenou malou rezervu a 100 % hypotéku nedostane.
2) bude ho zatěžovat vysoká měsíční splátka, nebude si moci dovolit platit zároveň vysoké životní pojištění (nepůjde o tu část pojištění, ale o tu část rezervy) a splácet hypotéku
Výsledkem bude, že pojistku zruší, nechá si vyplatit odbytné (z hrůznou zjistí, že nedostane ani zdaleka to, co tam vložil, o nějakém zhodnocení nebude moci být ani řeč) a použije ho ke snížení LTV (podíl hypotéky k celkové hodnotě zastavěné nemovitosti) na hypotéce. Tím zvýší šance na přidělení hypotéky a navíc nejspíš dostane i nižší sazbu (čím nižší LTV, tím - zpravidla - výhodnější sazby hyptéky).
Zároveň si uvolní rodinné finance od zátěže rezervotvorné pojistky, aby měl na splátku hypotéky.
Druhou možností je pouze snížení rezervotvorné části, ale i to má svoje úskalí.
1) peníze, které budou "zabetonované" na rezervě pojištění si bude dráže znovu půjčovat
2) zbytečně na začátku platil vysoké poplatky vypočítané z vysokého měsíčního pojistného. Když pak bude (např. po splacení hypotéky) pojistné znovu zvyšovat, opět zaplatí další poplatek za zvýšení částky (tedy vlastně 2 krát poplatek za stejnou věc).
Problém je právě v té zmíněné motivaci. "Tahounem" obchodu je prodejce. Místo aby iniciativa vznikla ze strany kupujícího - "cítí potřebu koupit si daný produkt, protože se dostal do životní situace, kde předpokládá jeho vhodnost", tak je zde iniciativa ze strany prodejce - "má produkt, který potřebuje KOMUKOLIV prodat, bez ohledu na to jak (ne)výhodný pro případného kupujícího je".
Celý prodej tak není o "konstrukci produktu na míru", jak se někteří kupující domnívají, ale o zpracování kupujícího aby koupil předpřipravený produkt. S tím souvisí i ono krátké trvání smluv. Stejně jako je klient "uloven" poprvé, je o pár let později uloven někým jiným, který mu nabídne "lepší, výhodnější" produkt s tím, že ten stávající mu doporučí zrušit.
S tím souvisí i prudký vzestup investičního životního pojištění na úkor kapitálového. Zatímco u KŽP se mohl klient ještě alespoň trochu orientovat v tom, jak moc si prodejce ohledně tzv. "předpokládaného zhodnocení" vymýšlí (stačilo vzít kalkulačku a vynásobit měsíční pojistné a porovnat s pojistnou částkou pro případ dožití uvedenou v pojistné smlouvě), u IŽP tuto berličku nemá. Běžný klient nemá šanci zjistit jak velká část z celkově placeného pojistného je rezervotvorná složka (a kolik činí poplatky a složka riziková). Použije-li tak prodejce vysoké "předpokládané zhodnocení" (někteří se nestydí použít i 8 % p. a., někdy dokonce i víc), může se skutečně vyplacená částka na konci pojištění lišit i o řád. Samozřejmě tohle klient zjistí, až když je pozdě.
Pokud bych měl uzavřít nějakou radou, tak je to:
Volá-li vám někdo (nebo vám zazvoní u dveří), že pro vás má zajímavou nabídku (a je úplně jedno jestli jde o pojištění, změnu telekomunikačního operátora, nebo levnějšího dodavatele plynu a elektřiny), tak si uvědomit, že se nezajímá o vás, jako Frantu Vonáska, ale o prodej svého produktu. Pro něj je úspěšný obchod jen takový, kdy prodá. Jedno co, jedno komu.
Tedy nikdy nic nepodepisovat v jeho přítomnosti, vždy si KAŽDÝ dokument nechat doma minimálně přes noc (i když bude tvrdit, že smlouvy jsou číslované a že to nejde - jde, minimálně musí být schopen udělat fotokopii, když nebude chtít, na pobočce pojišťovny s tím nebudou mít problém) a v klidu si ho prostudovat.
Vždy se zajímat alespoň o jeden konkurenční produkt - např. návštěvou (libovolné) pobočky pojišťovny. Je zvláštní, že výběru lyží věnují lidé více pozornosti než výběru finančního produktu se závazkem na desítky let.
A smlouvu podepisujte jen v případě, že se budete domnívat, že všemu rozumíte a že víte co podepisujete. Nikdy nedejte na to, co prodejce říká, ale věřte pouze tomu, co je uvedeno ve smlouvě, protože to jediné platí.
Nekupuji si věci, které nepotřebuji nebo které se mi nelíbí, abych udělal dojem na lidi, kteří mě stejně nemají rádi.