Cestování před r. 1989

[PatrikChrz]

Dostal jsem se s kamarády do sporu ohledně cestování do sousedních zemí (zejména socialistických a lido-demo) před r. 1989, poradí mi pamětníci?

Já tvrdím, že např. do NDR bylo možno cestovat naprosto bez omezení, tedy jste sedli do auta vybaveni pouze pasem a vydali se směr hranice. Žádné povolení, doložky, přísliby. Stejně tak východoněmecké marky bylo možno bez jakéhokoliv povolení koupit v bance za 3 Kč. Ve Východním Německu jsem byl asi 3 krát na táboře a nějaký problém s cestou si nepamatuji.

V Polsku jsem nikdy nebyl (poprvé v životě před necelým rokem), ale pamatuji, že existovala běžecká stezka československo-polského přátelství, která několikrát protínala hranice někde v Krkonoších a vyjet se na ní mohlo také bez problémů, takže neočekávám, že by při cestování do Polska byl nějaký problém.

V Maďarsku jsem v té době také nebyl, ale určitě bych zaregistroval, kdyby cesta tam byla nějaký problém. Rusko mě v té době nezajímalo, tak nevím, ale tam asi nějaká bumážka byla potřeba, do Bulharska asi ne (byl jsem tam v 7 letech) a nevím jak Rumunsko. Vím, že bylo téměř nemožné se dostat do Albánie.

Co vím, tak problém byl s převozem zboží přes hranice, např. z NDR se pašovaly záclony, boty, snad i hračky (vláčky), z Maďarska západní hudba, digitálky a elektronika, atd. Ale pohyb lidí byl snad bez problémů, ne?

[libol]

NDR, Maďarsko - bez problémů, mysím, že i Bulharsko
ale Polsko - muselo být pozvání

[lemming]

Co se pamatuju, tak s NDR / Maďarskem nějaký formální problém moc nebyl. Muselo se vyplnit celní prohlášení a celníci docela kontrolovali. Ale jeli jsme vždycky se zájezdem, možná když jel člověk sám, tak i řešili, proč tam vlastně jede(?). Taky byly problém dlouhé fronty na hranicích, u nás ani moc ne, ale třeba na Maďarsko / Rumunsko se dalo zakysnout na dlouhé hodiny (proti tomu pomohly lahváče, "zapomenuté" u krajnice).

Problém byl s Jugoslávií, kam člověk musel mít i devizový příslib. Možná i některé další komunistické země, určitě asi Albánie, možná i do SSSR to nešlo úplně jednoduše (?)

[Akciový Klokan]

Zajímavé, přesto že jsem byl před rokem 89 již plnoletý a byl jsem v NDR, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii tak si dokážu vzpomenout již jen na to celní prohlášení kam se psalo absolutně vše, včetně výrobního čísla a značky hodinek na ruce .... ale jak to bylo s výměnou peněz, to už si fakt nepamatuju.
Jinak jak píše Lemming, to je druhá věc co si pamatuju, strašně dlouhé fronty na hranicích.
Jo, ještě si pamatuju jak nám jednou při cestě do Maďarska rozebrali i sedačky v žiguli

[myšpulín]

Do SSSR jsme jeli na pozvání nějakých vzdálených příbuzných a obdobně oni k nám. Jeli jsme vlakem Družba a kontrola na hranicích byla celkem důkladná. Stejně babička směrem tam propašovala věci jako silonky a zpátky vezla přenosná rádia a televize. Co se nesmělo převážet byly potraviny, na hranicích jsme museli šišku salámu co jsme vezli sníst, jinak by nám ji zabavili.

[Fantucci]

Z NDR si pamatuji důkladné kontroly na hranicích. Resp. věci z NDR se schovaly pod zadní sedačky, kde my děti dělaly, že spíme. A celníci nás nechali být. Ale zbytek auta prolezli

[dropino]

Jako středoškoláci jsme v první polovině 80. let ( už jsme měly OP) vyrazili do NDR, 3 kluci soukromě vlakem někam severně od Berlína k nějakým jezerům ( nechce se mi to teď hledat v mapách). Už si to moc nepamatuji, ale potřebovali jsme odevzdat nějaký papír v Československé spořitelně abychom mohli nakoupit marky. Ten papírek zařizoval otec jednoho z kamarádů. Kontroly na hranicích, co si vybavuji, byly ze strany Němců tvrdší, ale celkem bez problémů. V Německu v hospodách jsme dávali bokvurst, pili jejich šnaps, hostinskému dávali ochutnat slivovici a za to od něj dostávali na oplátku opět třešňový šnaps. Spali jsme v kempu, nakoupili trika, na tu dobu v ČSSR parádní, zkrátka na tu dobu a náš věk dobrý
K tomu přidám školní zájezd do Polska autobusem. Několik hodin čekání na hranicích, důkladná kontrola ze strany polské. Našli v autobusu roličku dolarů a dokud se nenašel majitel, měli jsme čekat. Nakonec se chudák přiznal, o doláče přišel, ale bez následků. To byla druhá polovina 80.let.

[khonsun]

Urcite byl v roce 88,89 pristupny, laciny a krasny Vietnam; tusim, ze sla i Kuba.

[Akciový Klokan]

Urcite byl v roce 88,89 pristupny, laciny a krasny Vietnam; tusim, ze sla i Kuba.

Kuba a Vietnam asi ne, to bylo jak Jugoslávie. To už bylo moc daleko. A nebo pro prověřené soudruhy.

papír v Československé spořitelně abychom mohli nakoupit marky.

Nacionalismus fungoval už tehdy, už tehdy to byla Česká státní spořitelna" a Slovenská .....

[chjoo]

Rumunské a bulharské hory byly naše každoroční destinace pro rozlehlost a možnost absolutně volného pohybu a táboření oproti Tatrám. Bezproblémový byl nákup deviz a valut. Díky evidentnímu turistickému vybavení přechod hranic bez problémů a proto nejedna krosna posloužila jako bezpečná schránka zakázané literatury hlavně Rumunům a zbytky jídla při návratu jako kafe, koření, masovky byly nejcennější devizou (to ale chvíli před zastřelením Čaušeska, pár let předtím na tom byli špatně Bulhaři a rájem bylo Rumunsko). Polské Krkonoše někdy znamenaly takřka výslech pohraničníkem na stezce, v Tatrách při chycení taky, ovšem v Zakopaném a dopravu zpět na vlastní náklady.

[dropino]

Nacionalismus fungoval už tehdy, už tehdy to byla Česká státní spořitelna" a Slovenská .....

Díky za upozornění, to už bych si opravdu nevybavil

Rumunské a bulharské hory

jj, rumunské transylvánské Alpy v 87 byly taky boží, vlakem s x-hodinovými zdrženími na hranicích, po hřebenové tůře potom dole u moře na promedáně ( snad v Konstanci) chtěli místní veksláci mé staré rozbité rifle, nabízeli české 4-barevné propisky, americké cigarety ( 25 kčs/bal) byly tvrdá valuta (prodávali jsme za dvoj až tří násobek), která nám hodně zlevnila pobyt

-- 13. 4. 2013 14:16 --

K tomu přidám školní zájezd do Polska autobusem.

Ještě k tomu Polsku přidám funy story. Informace se tehdy získavali z agentury JPP a jedna z nich říkala, že za 10 kg citronů je možné koupit videorekordér. Na tržnici v Katovicích se ukázalo, že citrony jsou v Polsku trochu levnější než v ČSSR. Nakonec jsem je tam pod cenou udal.
Trochu mě na tržišti potěšil místní vekslák, kterému jsem, po vytažení z ponožky, prodal zelenou 100 kčs bankovku za cenu stodolarovky. Já vážně nevěděl, co s těmi zlotými dělat...

[xls]

Ono se taky to cestování občas blokovalo, v 80. letech byla třeba moc atraktivní Budapešť (která se považovala na druhou Vídeň) a byla období, kdy se forinty nedaly ve směnárnách sehnat.

Z NDR se tahalo všechno možné, proto se směna na marky taky dost kontrolovala, jako dítě si pamatuju nákupní zájezd, kde jsem vezl nějaké východní marky v ponožkách.

Papírově složitější, ale obchodně a turisticky zajímavé bylo i Rusko. Za 1 zimní botasky se tam dala koupit zpáteční letenka do ČR plus ty další nové botasky, takže se dalo lítat zadarmo. Dalo se tam vůbec atraktivně cestovat, letecký zájezd do Uzbekistánu (Buchara, Taškent, Samarkand) vyšel v přepočtu na naše 300,-, ještě levněji destinace jako Gruzie, Arménie, pobaltí, levná byla i Sibiř, Bajkal... Na Bajkalu tehdy absolutně neexistoval turistický průmysl, byl tam jediný malý parník, který to za týden se zastávkami obeplul. Dneska už by to člověk jednak nezaplatil, druhák spousta těch destinací je totálně zničená, případně nedostupná (jako třeba subtropická Abcházie).

Super bylo cestování na Ukrajinu tak 93-95. Byl jsem ve Lvově na týden, vyměnil jsem si za jejich šmudláky 10 USD a nemohl jsem to za boha utratit, jak tam bylo levno. Nakonec jsem si tam koupil nějaký činky (a sportovní tašku, abych to měl v čem vézt) a brusle, zbytek jsem jim nechal. Jel jsem tam tehdy bez pozvání (který asi bylo potřeba), ale jejich pohraniční kontrola ještě neviděla nový český pas a považovali ho za služební! Ještě se na něj chodili všichni dívat.

Do Polska jsem potřeboval udělat kraťoučký visa run v r. 90, to po mě celníci chtěli pozvání. Koukal jsem na ně jak puk, protože jsem si myslel, že tohle dávno padlo, nakonec mě pustili i bez toho.

[PatrikChrz]

Tak děkuji za potvrzení mé domněnky, že do NDR se dalo cestovat dle libosti. Pamatuje si ještě někdo nákup německých marek. Já si pamatuji, že jsem normálně přišel k přepážce do banky (jaké už nevím, jestli to byla Státní banka Československá nebo Česká státní spořitelna) a řekl si o 150 marek, zaplatil 450 Kč a šel. Pravděpodobně jsem tam byl s rodiči "za zadkem", ale vyřizoval jsem to já a nevzpomínám si, že bych k tomu dokládal jakýkoliv papír nějakého povolení, nebo něčeho takového.

[kamey]

Už si taky přesně nepamatuji, ale mám dojem, jestli se ty výměny nezapisovaly do pasů. Za totáče jsem byla v Rusku, Jugošce, Německu, Maďarsku, Bulharsku, ale všude s cestovkou, takže si nepamatuji co se kde vyřizovalo. Do Polska mě nepustili .

[alexpraha]

Vzpomínám, jak jsme z NDR pašovali 20 filmů a cítili jsme se úzkostně. Vše bylo hlídané, pečlivě kontrolované, jak někde nakoupil víc, měl popotahování s úřady. Dnes, když něco člověk odveze z jiného státu, tak mu málem staví slavobránu.
To byl směšný systém co ? :- ))