Jedná se o autonehodu, kdy dotyčná osoba byla sražena na přechodu pro chodce
Obviněný pan, který nehodu způsobil jel cca v 48km/h.
Státní zástupkyně to podala k soudu, jelikož se ji nelíbilo, že by to dotyčnému jen tak prošlo.
Sama soudkyné u soudu pro Prahu 2 poví na dotaz, že spoluvinna je minimalní a téměř žadná.
Soud pro Prahu 1 po odvolaní pachatele, zmírnuje rozsudek a zkracuje na 12 měsiců, s tím že je to v poho a je možné pak požádat o dřívější možnost řídit.
Situace:
dvouproudá asfaltka, auto ve druhém pruhu zastaví před přechodem pro chodce,
zatím co auto v pruhu který je blíž k přecházející osobě nezastaví a srazí ji.
Z kamerového záznamu (který je rozmazán a není to pořádně vidět) je patrné že
auto sice brzdilo, ale i tak už bylo pozdě.
Jedna se o to že agentura pro pomoc lidem včetně právníka, vždy vymůže nějakou
částku. Zpravidla nenárokuje u soudu, zřejmě proto že soud by určil často částku nižší a asi se těžko vymáhá po jednotlivci.
Jde tak o to že následně se škodné řeší z povinného ručení. Pojišťovna samozřejmě hledá kličku, takže rozhodne že prostě osoba se asi špatně rozhlédla a vyplacení pojištění bude následně krátit o nějaké procenta. Kráceno je tak vše i výdaje za léky, účtenky apod.
Pořádně nezdůvodní ale kde a jak přišla třeba na 30% krácení.
Pravník zasílá pojištovně, ukázka:
Dále zasíláme rozsudek Městského soudu v Praze, tedy rozsudek odvolacího soudu (dále jen „rozsudek“). Odvolací soud se vyjádřil zejména ke spoluúčasti na nehodovém ději, kterou doslova označil za „velmi malou“. V dùsledku rozhodnutí soudu prvního stupně jste posoudili spoluúčast ve výši 30%. Tuto výši rozporujeme, jelikož skoro třetinová spoluúčast z Vašeho pohledu rozhodně neodpovídá spoluúčasti velmi malé, dle rozsudku.
Z trestního řízení jasně vyplynulo a bylo prokázáno, že škůdce porušil své zákonné povinnosti, vyplývající z ust. § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), h), odst. 2 písm. f) a § 18 odst. 1 ZSP. Obžalovaný se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek
Obžalovaný se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích (§ 5 odst. 1 písm. b) ZSP) a nesnížil rychlost jízdy a nezastavil vozidlo před přechodem pro chodce, když vozidlo jedoucí stejným směrem před přechodem pro chodce zastavilo, resp. stálo (§ 5 odst. 1 písm. h) ZSP) a ohrozil a omezil chodkyni, která přecházela pozemní komunikaci po přechodu pro chodce (§ 5 odst. 2 písm. f) ZSP), kterou dokonce porazil na vozovku.
Ke kolizi s poškozenou pak došlo v důsledku toho, že obžalovaný rychlost své jízdy nepřizpůsobil svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, a jiným okolnostem, které je mohl předvídat; a nejel pouze takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled (§ 18 odst. 1 ZSP).
Odvolací soud v rozsudku uvedl následující: „Poškozená v okamžiku, kdy přecházela tramvajové pásy, nemohla mít, vzhledem k tramvajové zastávce a ochrannému zábradlí, dostatečný přehled o vozidlech přijíždějících k přechodu v levém jízdním pruhu.“
Aktuální judikatura k předmětné problematice:
Ochraně chodce na přechodu pro chodce, resp. rozdílu mezi přecházením chodce na přechodu a mimo něj se zabýval Nejvyšší soud ČR např. ve svém usnesení ze dne 27.7.2016, sp. zn. 3 Tdo 894/2016, ve kterém uvedl, že z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že chodec je více chráněn právě na přechodu pro chodce oproti přecházení mimo přechod pro chodce, při kterém je chodec podle § 54 odst. 2 zákona oprávněn přecházet vozovku jen, pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Při přecházení přes vozovku mimo přechod pro chodce si tedy chodec musí neustále bedlivě kontrolovat, že ji může bezpečně přejít, což u přecházení přes přechod pro chodce není zákonnou povinností (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1319/2014).
Vzhledem ke svému postavení a pohybu bezprostředně před vznikem škodné události poškozená nemohla vozidlo škůdce vidět. V okamžiku, kdy již byla na přechodu pro chodce, protože jiné vozidlo jí již dalo přednost, setkává se zde povinnost rozhlédnout se – tedy zákaz chodce vstupovat na přechod pro chodce před bezprostředně blížícím se vozidlem, s tím, že na přechodu pro chodce není zákonem povinen neustále bedlivě kontrolovat, zda může přejít. Tudíž odvolací soud došel ke správnému závěru, že spoluúčast poškozené na vzniku škodné události byla velmi malá, tedy dle našeho názoru výrazně nižší než 30%.
Vyjádření pojištovny:
Na stanovené míře spoluviny i nadále trváme. Je prokázáno, že se poškozená vůbec
nerozhlédla a proto nese spoluvinu za vznik nehody, neboť pokud by se před vstupem do
vozovky rozhlédla, mohla by vidět přijíždějící vozidlo a mohla by tak střetu zabránit.
Poměr zavinění škody poškozeným 30,00 % porušení § 54 odst. 3) zákona č. 361/2000 Sb.
Dotaz dát velkou pojištovnu k soudu? Stát může ten soud třeba 100 000kč?, takže jaká je šance?