Co PŘESNĚ Vám pomohlo?

[Elara]

Já sem naopak nesnášel předměty, které byly jen o pamatování si výčtů bez nějaké vnitřní logiky.

* No právě, hodně věcí se dá pochopit anebo nabiflovat používáním (to je ta praxe)... nejhorší je učitelka matiky, co furt něco mele přes sebe, jako když se vyrábějí párky, a sama se v tom neorientuje.

[yowie]

Inev: Tak to hluboký respekt, já si vážím lidí, kteří tohle dávají. Sám na tom rozhodně z hlediska matematiky špatně nejsem, ale prostě mě to ani nelákalo. Navíc to byl jen DiS. obor a většina těch lidí, co se tehdy trdila nazpaměť technologii a mechaniku, dnes stejně sedí někde v kanclu na obchodním oddělení té či oné firmy, nebo jedna známá třeba i na městském úřadě, čili, že by je to někam vytáhlo, to ne. Spíš tu technologii a mechaniku nacpali do osnov prostě proto, že to byla drážní škola a měli tam na to profesora, kterého potřebovali upíchnout.

K těm jazykům. Mě vždycky angličtina šla bez nějaké zvláštní snahy. Hodně mi pak dala taky jazykovka, po které jsem dal levou zadní státnice z AJ. A co pomáhá nejvíc? Nebát se a mluvit, potkávat se s cizinci a taky prostě zájem učit se některé složitější věci.

Udržovat dobrou znalost angličtiny je pak už poměrně snadné. Já třeba vůbec nemám TV a koukám na zpravodajství různých zahraničních stanic, třeba i Russia Today a Al-jazeera, vše v AJ. To samé filmy a dokumenty.

Je třeba si uvědomit, že AJ je také klíč k informacím. Krásně je to vidět třeba na wikipedii. Česká má 400 000 článků a ta anglická 4 400 000 článků. Kdybych anglicky neuměl, připadal bych si strašně omezený. Uměl jsem částečně i jiné jazyky, ale to vše překryla angličtina. Jakmile je někdo na pozici v mezinárodní firmě, tak prostě musí umět anglicky, jinak by tam nebyl...

[Elara]

Jak ses učil gramatiku? Mě třeba nedělá problém něco sepsat, ale prej to není gramaticky košer.

[PetrAsch]

Elara - to jsem na tom stejně. Šéfovi se to sice někdy nelíbí a prudí, ze to musí opravovat ( to kdy mu chystám podklady, které on posila dal). Ale když něco sám poslu na centrálu, tak stejně gramatiku nikdo neřeší.

[SocPredator]

Ale ani takoví pojistní matematici se nemají špatně A kolik jich trh v ČBR pobere?

Z čehož plyne, že by se měl dát na dráhu pojišťováka, protože z Pepíků se dá leccos ještě vytěžit A na zkoušky nepotřebuje žádnou těžkou matematiku

[Elara]

SocPredator: seš Brňák co?

Petře, já nemám práci s ENG, ale dost v ní komunikuju... je to holt lingua franca. Spíš je fajn že sem se jí nikdy neučil - rodiče se nechali na základce uvrtat do němčiny a kurzy na ENG nemám - a i tak ji umím dobře.

Já jim tehdy říkal, že si budu ENG cvičit prací s počítačem, ale ne, děti jsou přece pitomé... a co, dnes vidí, že sem měl pravdu.

[Elara]

Jak se vlastně rokuje o platu? Oni vždy "A jaký plat očekáváte?".
Já nejčastej odpovídám otázkou a kolik mi chcete dát, což se údajně nemá.

Jindy jsem zase řekl, že můj známý na podobné pozici bere tolik a tolik.

Ale znáte ten problém - je to jako s tím, že se nemáte ptát na platy kolegů. Prostě tlak na to, aby si byl zaměstnanec permanentě nejist.

[xtonda]

Je fakt, že vědět kolik má kolega, zejména pokud má víc než já a myslím si o něm, že není lepší, může způsobovat zbytečnou frustraci a zlou krev v kolektivu, proto si to lidi obvykle neříkají, někde se dokonce zaměstnavatelé snaží ve smlouvě lidem zakázat aby sdělovali svůj plat, ale to pochybuji, že by mělo oporu v zákoně.

Každopádně tahle atmosféra způsobuje, že si to mezi sebou neříkají ani lidi co nepracují na stejném místě, kamarádi a někdy i v rodině, takže je skutečně nesnadné zjistit si co je na konkrétní pozici přiměřené a reálné.

Je blbý říct si o málo, dostaneš málo, Je blbý hodně přestřelit možnosti/představu, firmy (když si řekneš 60 a firma chce dát max 30, tak prostě není o čem jednat). Nejlepší je jít lehce nad jejich maxim, trochu snížíš a vytáhneš z nich to jejich maximum.

Říct kolik dáte je jako když tam co dělám dáme poptávku na cenovou nabídku a oni se místo nabídky zeptají kolik na to máme.

Osobně nemám moc praktickou zkušenost, tam co dělám sem deset let a během té doby sem byl párkrát na pohovoru, protože někdo vyštrachal můj životopis na nějakém portále, i když byl neaktivní, tj. situace byla opačná, já mám práci a oni mě chtěli získat, takže buď dělali nabídku rovnou oni nebo sem prostě řekl kolik mám a opět je nechal udělat nabídku.

[Elara]

Mě někdy ti perzonalisti přijdou, že vůbec nejsou v kontaktu s realitou podniku... perzonalista v odborné firmě by měl alespoň něco o odbornosti toho podniku vědět.

Ne, že to bude káča se sociální školou, co pomalu ani neví, kde dělá, a tahá vyšší psychologii do jednání s techniky a dělníky.

Často ti lidi maj představu, že jim tam za mizerný prachy budou dělat super technici s charismatem jako Morgan Freeman. Schopní lidi jsou dnes na výšku anebo do zahraničí, ať už jen na zkušenou anebo natrvalo.

Holt dneska se na mnohá místa dostává buďto poškoláků anebo sice zkušených, ale hulvátů.

-- 23. 2. 2014 13:16 --

jeden kamarád mě učil nějaké "hádanky" (jako nikdy se mě na ně nidko neptal, ale budiž).

Třeba "Kolikátý budeš, když předěhneš posledního?", já mu odpověděl, že předběhnout posledního lze výhradně v případě, že se do toho závodu připojím dodatečně.

Což je prej špatně, mám odpovědět formálně "Posledního nejde předběhnout."

[marvy]

Je blbý říct si o málo, dostaneš málo, Je blbý hodně přestřelit možnosti/představu, firmy (když si řekneš 60 a firma chce dát max 30, tak prostě není o čem jednat). Nejlepší je jít lehce nad jejich maxim, trochu snížíš a vytáhneš z nich to jejich maximum.

Říct kolik dáte je jako když tam co dělám dáme poptávku na cenovou nabídku a oni se místo nabídky zeptají kolik na to máme.

Když to jejich maximum ale neznáš, tak je to těžký a snadno přestřelíš.

[xtonda]

Personalisti jsou první filtr a filtrují hlavně podle osobnostních rysů a softskills. Potíž, je, že v některých oborech jedinci s hardskills na expertní úrovni těmi softskills často neoplývají, přesto by byl přínosem, personalista ale pozná slabší softskills a nepostřehne odbornost a dotyčného vyfiltruje. Proto je lepší setkat se přímo s potenciálním přímým nadřízeným, což nemusí být vždy snadné.

Ano to, že neznám to zaměstnavatelovo maximum je ten zásadní problém, nějaký nástřel se dá udělat z toho co občas zveřejňuje ČSÚ, taky jsou nějaké weby, kde lidi anonymně dávají svůj plat a pozici. Pokud je maximum potenciálního zaměstnavatele podprůměr, tak stejně není o co stát, škoda ale když se neodhadne opačný případ.

[SocPredator]

Elara: Posledního nejde předběhnout? To jsi ještě neabsolvoval žádný závod? Ten chyták je v tom, že špatná odpověď je: "Budu předposlední.", protože teoreticky můžeš být klidně první.

Jinak tohle jen k naštvání (jakože ve státním to ani nezkoušej bez známejch)
http://www.lidovky.cz/urednice-rekordma ... _domov_ogo

sorry

[xtonda]

To, že se noví lidé shání nejprve z okruhu známých současných zaměstnanců je normální a samozřejmé, ten kdo dal doporučení to bude mít na triku, takže nedoporučí někoho, komu sám nevěří, a bude na dotyčného daleko lepší reference než když strávíš pár hodin pohovorem a testem s někým z ulice, sou firmy co k tomu přímo motivují, pokud stávající zaměstnanec někoho doporučí a dotyčný bude přijat a zůstane i po zkušebce, tak doporučitel dostane finanční odměnu.

-- 23. 2. 2014 16:16 --

Nemůžeš předběhnout posledního, protože nemůže být nikdo za posledním, v nejhorším případě si poslední ty a pak můžeš předběhnout jen předposledního čímž se sám staneš předposledním. Posledního můžeš předběhnout leda tak na okruhu, když bude o kolo zpět, ale to je zase naprosto bezvýznamné pro tvoji pozici a patrně to zadavatel hádanky neměl na mysli.

[Elara]

Elara: Posledního nejde předběhnout? To jsi ještě neabsolvoval žádný závod? Ten chyták je v tom, že špatná odpověď je: "Budu předposlední.", protože teoreticky můžeš být klidně první.

Jinak tohle jen k naštvání (jakože ve státním to ani nezkoušej bez známejch)
http://www.lidovky.cz/urednice-rekordma ... _domov_ogo

sorry

To mi teda vysvětli, mě ten, kdo mi to vyprávěl, vehementně tvrdil, že posledního nepředběhnu.

[SocPredator]

Nemůžeš předběhnout posledního, protože nemůže být nikdo za posledním, v nejhorším případě si poslední ty a pak můžeš předběhnout jen předposledního čímž se sám staneš předposledním.

Záleží jak definujeme posledního. V zadání to není, takže logicky předpokládám, že posledního definuje CÍL, nikoli situace během závodu. Analogicky vítěze také neurčuje to, že běží zrovna první. Toliko k mé úvaze