xtonda píše:Tak ono by stačilo aby se situace, kdy se vytlouká klín klínem a jedna půjčka jinou a v době půjčky bylo zřejmé, že to nepůjde splatit, považovala za úvěrový podvod
To by, myslím, nebylo k dlužníkům fér: může to být jednotlivec s menším vzděláním a rozhledem, jak má vědět, že za měsíc mu někdo poradí insolvenci? Nebo má jít do vězení jenom proto, že si neuvědomil, že za dva měsíce bude potřeba koupit roční tramvajenku a bude si muset vybrat mezi tramvajenkou (= možností dostat se do práce) a splátkou půjčky? To klade na dlužníky velké, snad neúnosně velké, nároky.
Věřitel je naopak většinou instituce, která se půjčováním živí, a má tenhle přehled, proč a jak často a jak lidé nesplácejí, a než dá půjčku, může se zeptat na co chce. Potřebuje jen, aby potenciální dlužník nelhal – a lhaní v této situaci je právě proto trestné jako úvěrový podvod.
To, že dlužník nesplácí z nějaké snadno předvídatelné příčiny, o které ale věřitel nevěděl, protože ho ani nenapadlo se zeptat, je, myslím, logické a správné považovat za chybu věřitele, za kterou by dlužník neměl být trestán (tedy aspoň ne víc než důsledky vymáhání dluhu). (Není to ani důvod dluh odpustit, samozřejmě – dlužník musí mít a priori motivaci sám se o splatitelnost svých dluhů snažit.)