INVESTOR - kým skutečně jsem?

[radecekh]

jednadva:
Bavili jsme se o tom, jestli pasivní příjmy získané investováním vlastnoručně vydělaných peněz dokáží nahradit příjem ze zaměstnání (aby člověk mohl s prací seknout). Já i czhunter jsme došli k závěru, že nikoliv (alespoň statisticky).
Jinak nevím jak vy, ale já investuju ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli potomkům. Sám jsem nenáročný a ke štěstí mi stačí jedna místnost, kde bude teplo, suchej chleba s coca-colou a počítač s internetem. Kdybych byl sám, odhaduju, že by mi bohatě stačilo 10 tisíc měsíčně a vlastní garsonka v nějakém zapadákově.

[jednadva]

radecekh,

Jak to myslíte - "jestli"? To nedává smysl. Otázka zní "kdy", za nějakých předpokladů (např. velikost jiných zdrojů - sociální zabezpečení, dědictví, dar, příjem partnera atd., střední doba + další parametry rozdělení doby dožití, střední výnos + další parametry rozdělení výnosu portfolia atd. atd. atd.).

[radecekh]

jednadva:
Statisticky nikdy. Jestliže průměrný výnos akcií je 6 % ročně a člověk bude brát průměrnou mzdu, tak ani za 30 let spoření 20 % této mzdy, mu výnos portfolia nevynese tolik, aby to tu průměrnou mzdu nahradilo. A to se nebavíme o tom, že existuje nějaká inflace, že existuje zvyšování platů (růst průměrné mzdy), a že ten, kdo bere průměrnou mzdu v okamžiku, kdy se na pracovním trhu začíná uplatňovat bude pravděpodobně brát vysoce nadprůměrnou mzdu v okamžiku, kdy bude mít před důchodem.
Dědictví do toho netahejte, to jsem jako předpoklad vyloučil. Partnera do toho taky netahejte, ten má úplně ten samý problém.
Že to statisticky nevychází (průměrnému člověku), neznamená, že to někomu vyjít nemůže. Může a vyjde to samozřejmě spoustě lidí.
Ale že to statisticky nevyjde, neznamená, že nemá smysl investovat. Celé tohle je jen o nereálné představě jednoho šestnáctiletého kluka, který má pocit, že za pár let začne pracovat a během dalších pár let bude moci s prací seknout, protože ho investice (které bude realizovat z platu) uživí.

[czhunter]

Statisticky nikdy.

Ano, tak nějak.

Akorát v principu nejde, o to, že to nevyjde "nikdy", ale že aby tento čistě matematický příklad dával smysl, musí to vyjít mezi (zhruba) 25 a 65 lety (protože se bavíme o převýšení "mzdy", nikoliv "starobního důchodu" nebo "sociálních dávek").
A to v žádném případě není jistotou (abychom se mohli ptát "kdy"), takže "jestli" je zcela namístě.

A čím víc se člověk chová logicky (např zvyšuje si kvalifikaci a mzdu), tí spíš to nevyjde.
Proto aby to vyšlo co nejdřív je vhodné udělat ekonomicky nesmyslné rozhoduntí - např. v 50 letech opustit dobře placenou práci a jít hlídat v obchoďáku za minimálku.
Ale jaký to dává smysl?

[fc70]

Já bych to celé nezatracoval:

Nějaký karambol rozhodně přijde, ale to není tak strašný problém. Je daleko lepší, když ten karambol přijde v 19 a ztráta je jedna letní brigáda (z čehož se člověk otřepe), než když přijde v 28 a ztráta je akontace na hypotéku, když je na cestě dítě (což může znamenat zanevření na jakékoli investice do konce života). Stejně tak na to, že investice kolísají a s časem a větším portfoliem může kolísání ze dne na den být větší, než měsíční výplata – a že to vůbec není problém – je potřeba si zvyknout postupně s tím, jak portfolio roste.

A zajímat se o finanční trhy a ekonomii na střední škole neznamená rezignovat na dobré zaměstnání; dá se dělat obojí (a ideálně ta znalost ekonomie může i trochu pomoct). Nemluvě o tom, jak chápání ekonomie pomůže pro politickou orientaci i vyjednávání o platech a čemkoli jiném. Může to znamenat, že člověk si nebude dávat každý večer pětipivo, ale to taky není na škodu.

Rozhodně bych ale doporučil dát přednost školnímu vzdělávání (ne jen prolézt, ale opravdu se naučit něco, za co by mě chtěli ostatní platit) před finančními trhy. Finance se člověk může po večerech nějak naučit vždycky; naskakovat zpět do školního systému jde daleko hůř.

[jednadva]

radecekh,

tak ani za 30 let spoření 20 % této mzdy, mu výnos portfolia nevynese tolik, aby to tu průměrnou mzdu nahradilo.

Záleží na době dožití. Kolik mu zbývá let života - kolik let potřebuje z těchto úspor zafinancovat. Výnos je pouze jeden z mnoha parametrů. Pokud byste úvahu velmi silně zjednodušil + vzal za reálný výnos 0 %, tak při úspoře 20 % mzdy po dobu 30 let udržíte stejnou životní úroveň přesně po dobu 37,5 roku: spotřebováváte po dobu 30 let 4/5 příjmu a poslední 1/5 spotřebujete v důchodu.

Dědictví do toho netahejte, to jsem jako předpoklad vyloučil.

Dědictví samozřejmě můžete z úvahy vyloučit. Stejně jako jiný externí zdroj, např. starobní důchod apod.

Partnera do toho taky netahejte, ten má úplně ten samý problém.

Záleží na tom, co chcete spočítat a jaký problém řešíte. Pokud chcete úvahu bez partnera, tak prosím, klidně bez partnera. Vstupní údaje si zadejte sám.

[Jack111]

Jinak nevím jak vy, ale já investuju ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli potomkům.

Nejdřiv si ujasni, co chceš a pak srovnávej jak a kdy.
Když budeš pracovat za 30 000 a žít za 24 000 horko těžko někdy budeš žít jen z výnosu uložených peněz. Jenže určitě nějakou dobu před smrtí dosáhneš bodu, kdy můžeš vybírat 24 000 měsíčně až dokonce života.
Děti nedostanou nic, když chodíš do práce, nedostanou taky nic.

[jednadva]

Jack111,

Jenže určitě nějakou dobu před smrtí dosáhneš bodu, kdy můžeš vybírat 24 000 měsíčně až dokonce života.

Přesně tak. Pokud bude mít v průběhu těch 30 let nádavkem vysoké výnosy, tak může na těch 7,5 roku v důchodu spořit míň než 20 % měsíčně. Anebo může spořit 20 % i při vysokých výnosech, ale může odejít do důchodu dřív než po 30 letech. Atd.

[jednadva]

Jack111,

Když budeš pracovat za 30 000 a žít za 24 000 horko těžko někdy budeš žít jen z výnosu uložených peněz.

Pokud byste spořil 6000 měsíčně po dobu 30 let s průměrným ročním reálným výnosem 6 %, tak úhrnný výnos činí (v dnešních cenách) cca 3 867 000. Při spotřebě 24 000 měsíčně (v dnešních cenách) by tedy vystačil asi na 13,5 roku.

Celá naspořená částka by při spotřebě 24 000 měsíčně (v dnešních cenách) vystačila asi na 21 let.

(Za předpokladu reálného zhodnocení 0 % po dobu čerpání atd. atd.)