. Ono to souvisí, protože aniž bychom někoho přemlouvali (protože dlouhodobé dividendové investice nejsou letadlo vyžadující další investory, tam jde o kapitálový příjem z dividend významných firem, ty je generují ze svých zisků, nejde tedy tolik o růst akcií), oba jsme zde hlavně upozornili na to, že stále platí a nejspíš vždy bude platit, že na spořícím účtu má každý dlouhodobě JISTOTU, že prodělá (nepokoří inflaci). Zatímco kdo má aspoň část volných peněz v akciích (aspoň řekněme 20%, já v nich mám až 70%), ten v horizontu nad 5-10 let to má velmi málo pravděpodobné, že by inflaci podlehl.Mít na spořících účtech rezervu ve výši výdajů na půl roku až rok, to je ok, tak to mám i já. Ale když v diskusi Trinity, která se podbízí vyšším úrokem až pro úspory nad milion, čtu, kolik lidí je ochotných tam ten milion držet, nestačím se divit. To opravdu tolika vzdělaným lidem nedochází, že tím ročně s jistotou přicházejí z toho milionu minimálně o deset tisíc? (Při diferenci 1% mezi inflací a úrokem po zdanění, což je běžná výše, spíše optimistická). Divím se, že taková jistá ztráta nikoho netíží. Význam tak vysokého stavu na spořícím účtu to má u někoho ve věku 55+, kdo už je ve fázi čerpání. Ale komu zbývá do postproduktivního věku 10 a více let, při toho to je zkrátka zbytečná ztráta. Protože i přes různé krize, kdy i hlavní akciové indexy padaly třeba 50% dolů, to nakonec v horizontu nad 5 či dokonce nad 10 let je oproti inflaci výnosnější i několikanásobně. Jen při panice na trzích překonat strach a díky slevám naopak nakupovat (minimálně stejně pravidelně, nebo i více než jindy), to je základ. Protože spořicí účet díky své konstantnosti výnosu nikdy nemůže umět to co akciový trh, že při krizi se nakoupí za stejný peníz třeba dvojnásobek kusů akcií (nebo podílů fondu) a to pak vynese prostě víc. Ale Češi na to neradi slyší, neradi uvažuji dlouhodobě v horizontu 10 a víc let, pro mnohé je nejdelší horizont uvažování rok. Proto ne nadarmo je tolik Čechů ve starém penzijním fondu, kde garance nezáporného zhodnocení každý rok v podstatě znamená jistou ztrátu (výnos pod inflaci), jako u spořícího účtu. Přesto do nových penzijních programů nepřestoupí statisíce lidí a připravují se tak na stará kolena i o násobky výnosů. Holt kapitalismus u nás ještě není tolik zakořeněný jako třeba v Kanadě či USA, kde (a vím to od známých) jsou akciové investice běžným tématem hovorů mezi přáteli, u piva, při setkáních...a to mezi obyčejnými lidmi bez rozdílu.
Tedy nad tím je dobré se zamyslet, víc než nad tím, zda spořicí účet nese 1,7 nebo 1,88% úroku. V obou případech je to jistá ztráta pod inflaci, narozdíl od zapojení akciového či nemovitostního trhu do portfolia (i nemovitosti lze zapojit na burze tak jako akcie, a to přes REIT společnosti).
