Tak záleží na tom, jak moc "ostře" se to dělá. Zaměstnavatel např. může zaměstnanci říct, že si může nakoupit každý rok kancelářské potřeby za - řekněme - 2 tisíce korun. To, jestli si koupí do práce propisky, šanony a lepicí pásku, nebo dítěti do školy pera, fixy a pravítka už nemusí nijak kontrolovat
.
Stejně tak není problém, pokud hradí zaměstnanci účet za internet nebo telefon (vždyť to může používat i pro pracovní účely). Nebo příspěvek na čistící prostředky do práce, atd. To jsou věci, které jsou naprosto "neprůstřelné".
Trochu ošemetnější je, pokud mu pořídí počítač "pro pracovní účely", který bude mít umístěn doma (a po odepsání za čtyři(?) roky mu ho odprodá za symbolickou cenu), ale i to je celkem OK.
Takže nejrizikovější je ten benzín, ale pokud se to s tím nebude přehánět, tak se to ve spotřebě auta může bez problémů "schovat". Nebo dovolená "maskovaná" jako služební cesta, atd.
Všechno jsou to peníze, které se do daní dají ve 100 % (pokud budeme uvažovat i DPH tak ve 120 %), aniž by se musel živit nějaký příživník, přes kterého se to propere (a který zvyšuje riziko nějakého "úroku" ze strany státu).
Nekupuji si věci, které nepotřebuji nebo které se mi nelíbí, abych udělal dojem na lidi, kteří mě stejně nemají rádi.