Nikdo vás nenutí cpát peníze pojišťovně.
A pojišťovna opravdu není neetický business. Funkce pojišťovny je ochranná. Výměnou za pojistné vám podle jasně definovaných podmínek poskytuje záruky, že dojde-li k pojistné události, pomůže vám. Neochrání vás sice před nehodou nebo před poškozením majetku, ale pomůže vám, aby to na vás nemělo likvidační dopad po finanční stránce. Ochrání vaše finance.
Ale souhlasím s vámi, že "karf" má slušnou krátkodobou finanční rezervu. Proto pro něj je zbytečné pojišťovat se na to, pokud bude pár měsíců doma. Je to i slušná rezerva na nenadálé větší výdaje. Ale stále to není nic velkolepého. Pokud bude rok doma, tak jako osvč, protože se přiznal, že si nehradí ani nemocenskou v rámci sociálního pojištění (v tomhle případě bych zejména spoléhala na nemocenskou od státu - stát bude vyplácet vždy, když dostanete kontrolku, pojišťovny se většinou drží pravidla 3x a dost, tedy dojde-li ke třem plněním, rádi připojištění pracovní neschopnosti vypoví bez udání důvodu k výročí smlouvy, jak na to mají obě strany podle smlouvy právo), bude čerpat prostředky jen ze svých rezerv. Ale pokud nebude pojištěn a jeho zdravotní stav se v průběhu této doby zhorší, například nedej bože skončí na vozíku, bude to vyžadovat nějaké stavební úpravy v domácnosti a ty také bude muset zaplatit z vlastní kapsy. A pokud by pak dosáhl na invaliditu, bude rád za to, že dosáhne na 40 % svých původních příjmů. Takže se buď budou muset jako rodina extrémně uskromnit, protože ten rok se na rezervě značně podepíše, a nebo budou mít pojištění a to jim pomůže. A raději nechci přemýšlet z čeho pak zase tu rezervu doplní...
A mluvíme tu jen o pojištění zdraví. Co když je vytopí soused, který nebude mít pojištění a ani úspory? Škodu jim bude sice muset zaplatit, spíše postupně splatit, ale oni si nebudou moct dovolit čekat. Nové vybavení budou potřebovat hned. Pokud nebudou mít pojištěnu domácnost, půjde to zase z rezervy, a nebo už si budou muset půjčit, stane-li se to v době, kdy se rezervy budou čerpat na chod domácnosti. A i kdyby soused měl odpovědnostní pojistku (tzv. pojistku na blbost) a například je vytopil, nemusí to stále znamenat ze strany pojišťovny plnění, protože ta se vztahuje na případy, kdy škoda vznikla prokazatelně chybou pojištěného. "Usnul, když napouštěl vanu? A voda vytopila sousedy? Plníme. / Praskla přívodní hadice do vodní baterie? A manipuloval s ní předtím? Ne? Neplníme. / Manipuloval? Plníme."
Dále je tu díky bohu povinné ručení u autonehod. Asi by nikdo z nás nechtěl platit statisícové až milionové škody, pokud způsobí nehodu. Taková nehoda s autobusem nebo náklaďákem se může vyšplhat i na desítky milionů. To by bylo likvidační, jak pro toho, kdo tu nehodu způsobí, tak zejména pro ty, kteří v tom byli nevinně. Stačilo by jen kdyby šlo o plechy. Představa, že budu mít na autě škody za 150 tisíc, zjistím, že viník neměl pojištění a já teď budu muset zaplatit 150 tisíc z vlastní kapsy, a pak to z něj léta dostávat formou splátek, pokud to z něj vůbec dostanu, je velmi děsivá. Takže díky bohu za povinné ručení.
Máme tu havarijní pojištění, které z velké části zaplatí opravu i nám, jinak zase budu muset šahat do vlastních rezerv nebo se zadlužovat. Těžko budete žalovat srnku za to, že vám vběhla do cesty... A majitele taky nenajdete, žádný není, pokud mluvíme o divoké zvěři.
Cestovní pojištění - i blbej slepák při cestě (zejména) mimo EU, může přijít pěkně draho.
Mají malé dítě, které jak bude růst, bude velice živé. A kdo někdy dítě měl nebo ho alespoň hlídal, tak ví, že neexistuje chvíle, kdy by člověk mohl s jistotou předvídat co udělá. Stačí, aby se pak na pár vteřin vytratilo z dohledu, někde v obchodě něco rozbije nebo někde poškodí nějakou cennost a velká škoda je tu. A zas buď využiji pojištění odpovědnosti, které se na to vztahuje a nebo to budu doplácet z vlastních rezerv atd. atd. atd.
Takže ano, určitě se vyplatí spoléhat na sebe, ale existuje tolik nepředvídatelných událostí, kterým se nedá zcela zabránit, a které dokáží provětrat peněženku a zadlužit na zbytek života. A když si to člověk představí, pak ani necelých 500 000 Kč v případě "karfa" není dostačujicích.
Někteří poradci a pojišťováci možná zbytečně pojištění nutí a ještě straší, že člověk odchází z pocitem, že se to všechno seběhne během příštích deseti minut, ale já to beru pragmaticky: "Pokud by snad došlo k tomu nebo tomu, dokážete to nahradit/opravit z vlastních prostředků? = Ano? Fajn, to je moc dobře. / Ne? A jak byste to řešili? Vzali byste si na to raději půjčku a zadlužili se a nebo byste raději platili jen nepatrný zlomek z celkového rizika za to, že vám v případě potřeby pojišťovna většinu/všechny náklady uhradí za vás?" a zase to nechám na nich.
Sama budu raději platit 3 a půl tisíce ročně za to, že pokud způsobím nehodu, pak za mě pojišťovna bude plnit až do výše 50 milionů poškozeným. Raději budu platit necelých 700 Kč ročně za odpovědnostní pojistku, aby v případě, že můj pes někde někoho pokouše nebo něco zničí, případně něco někde nedopatřením rozbiju sama, za mě náklady za léčbu nebo opravu, bez jakékoliv spoluúčasti, pojišťovna až do výše 6 milionů uhradila. Raději budu mít za 1 500 Kč pojištěnu domácnost na necelý milión, protože i kdybych to platila 30 let, tak stačí jedna větší pojistná událost a několikanásobně se mi to vrátí, než to všechno hradit jenom ze své kapsy atd. atd.
Takže na to nejde koukat jako na vyhazování peněz. Ale chápu, že u životního pojištění to může jako vyhazování peněz působit. "Budu si platit tisícovku každý měsíc po dobu třiceti let? Když to nevyužiju, tak jsem za to vyhodil 360 000 Kč." Pokud už si ten dotyčný neuvědomuje to, že to sice je 1 000 Kč, ale ne jen za jedno pojištění, ale za kombinaci několika (smrt, invalidita 1., 2., 3. stupně, trvalé následky atd.), pak je ještě možnost si zřídit investiční životní pojištění, které stojí prakticky stejně jako rizikové pojištění, nastavit minimální investiční složku, a pak si po těch třiceti letech vybrat to, co se tam "naspořilo" (o investici v tom mnou uvažovaném případě mluvit nejde, protože by to šlo jen a pouze do garantovaného fondu, který garantuje jenom to, že to, co se tam vloží, tam zůstane a nebude se to z důvodu výkyvů trhů snižovat, ale negarantuje, že tam vůbec nějaké zhodnocení bude a nebo zcela minimální), plus tam v průběhu let naposílá peníze v podobě věrnostních bonusů a případných bonusů za bezškodní průběh pojišťovna. Takže se na konci alespoň něco klientovi vrátí.
Ať si zvolím jakékoliv pojištění, i když jej nevyužiji, nejsou to vyhozené peníze, stále jsem si platila za službu. A tou službou bylo, že kdyby k něčemu došlo a já na to byla pojištěná, plnili by. A pokud pojištění budu potřebovat, pak je dobře, že ho mám. Už jen z finančího hlediska je to výhodné: raději z celé škody zaplatím desetiny nebo setiny procenta, u životek můžeme mluvit i o celých procentech, v podobě pojistného, plus případně nějakou drobnou spoluúčast, než všechno financovat jen a pouze ze své kapsy. Ale to už je můj osobní pohled na věc.
Ale ve finále by se měl každý rozhodnout sám. Ufinancuji vše sám? Pokud ano, není co řešit, maximálně jim popřeji hodně štěstí. Pokud ne, může se rozhodnout, jestli se pojistí na všechno a nebo si vybrat, co pojistit chce a co si zvládne zaplatit sám. Ale je to na svobodném rozhodnutí toho dotyčného. Jen proto, že vy se pojišťovat nechcete neznamená, že by se neměl pojišťovat nikdo. Že já věřím v užitečnost pojištění neznamená, že by se měl pojišťovat každý a úplně na všechno. Prostě ať se "karf" rozhodne sám.