Jantars píše:Já chápu že budu působit nepatřičně, ale doma mám jako základ sítě rozumný router typu UTM a dále profi wifi AP.
V tomhle popisu se docela poznávám, ale je potřeba si uvědomit, že takhle to můžou mít lidi, kteří …relativně…„pitomému internetu“ chtějí obětovat dny/týdny? času, a ještě mají za sebou několik let vzdělávání, aby to vůbec připadalo v úvahu. Normální člověk může tak leda koupit některý z těch pár modelů spotřebitelských WiFi routerů, které slibují automatické bezpečnostní aktualizace a mají už řekněme dvě nebo tři vydané.
Věnuješ stejné úsilí a dosahuješ stejnou úroveň zabezpečení a kontroly něčemu, co není IT, třeba dodávce plynu, kvalitě vodoinstalace v nemovitosti, vhodnému výběru neškodlivého plastu v držácích na ručníky, mechanicky správné konstrukci kupovaných dětských hraček, aby se nezlomily po týdnu používání jen proto, že návrhář na to nemyslel?
… ne, že? Ne
všechno z toho, že?
Bezpečnost, stejně jako třeba nejlepší cenu zboží nebo nejlepší možné zaměstnání, vůbec nemá
praktický smysl posuzovat na absolutní škále, kde je jedno nejlepší řešení a všichni jsou hloupí, že je nemají. Máme nějakých 70–90 let života, svět je strašně složitý a typicky je daleko snazší mít 80% řešení libovolné věci než 90%, a ještě násobně snazší mít 90% řešení než 95%.
Prakticky nikdo nemá ani teoretickou možnost přečíst všechny zákony, které se ho týkají, natož pak všechny soukromé smlouvy (podmínky každého e-shopu).
Jediné možné řešení je většinu věcí aproximovat a cílit na to 90% řešení, s tím, že některé problémy se delegují na stát (všelijací regulátoři, soudy odmítnou vynucovat „překvapivé“ spotřebitelské adhezní smlouvy), některé na spotřebitelské organizace a pověst, některé na doporučení známých (kteří o tom často tak moc nevědí), a některé problémy se zkrátka risknou, protože je důležitější jít s rodinou na výlet než rozumět tomu, co by se stalo, kdyby spotřeba plynu najednou vzrostla za měsíc patnáctkrát.
Tohle se úplně stejně týká kvality zboží, dosažení spravedlnosti, i bezpečnosti čehokoli.
Každý pak
může věnovat svůj čas na to, aby v nějaké libovolné věci dosáhl místo 90% řešení to 99% – v
jedné libovolné věci. Ale to je potřeba chápat jako životní rozhodnutí (kariéra/rodina/sláva) nebo koníček (bezpečnost WiFi/pěstování zanedbatelné trochy potravin na vlastní zahrádce); v žádném případě za něco, co musí přece dělat každý inteligentní člověk, a když se někdo jiný rozhodne takhle hledat 99% řešení něčeho jiného než já, je pitomec.