Já na to mám trochu jiný pohled, ale to bude tím, že jsem pracoval ve velkoobchodu s hodinkami. Chtěl bych napsat luxusními, ale běžná cena 20 - 100 000 Kč patří v tomto oboru spíše mezi střední třídu
. Prodali jsme i modely za tři čtvrtě milionu, ale to byly spíše excesy. Jen málo kousků bylo přes sto tisíc a téměř všechny pod tři sta tisíc.
Na tom být bohatý, není nic špatného, špatné může být, jak k tomu bohatství přijít, ale to se při utrácení jaksi nepozná (jasně, u soustruhu si miliony člověk nevydělá, ale to neznamená, že si je nemůže vydělat poctivě; a nebo je dostat/zdědit. Ano, taky to není fér, ale poctivé to je).
Takový člověk má různé možnosti:
a) "sedět na penězích" a žít plus mínus normálním (což je relativní) životem. Nikoho to nebude provokovat, ale taky to nic nepřinese, ani jemu, ani společnosti.
b) většinu majetku reinvestovat a vydělávat tak další a další peníze. Ze začátku ho to asi bude bavit ale výsledně když z toho nic mít nebude asi ne, peníze se pro něj stanou jen bezrozměrnými čísly na účtu a nakonec bude mít vytvořené takové rezervy, že bude moct podnikání klidně zabalit a žít jen z úspor
c) užívat si peněz, kupovat si věci, které si normální člověk nikdy nekoupí. Ano, vzbudí závist (konkrétně u těch hodinek jsou značky, které z hodinářského hlediska nejsou nijak zajímavé, ale každý ví kolik stojí a majitelé si je často kupují právě jen kvůli tomu), ale to je někdy i účelem.
V případě c) se tak peníze vracejí zpět do oběhu a "odčerpávají" ze systému pracovní síly, které by byly jinak přebytečné - zakoupením jedněch hodinek tak mohou zaplatit celoroční práci jednoho hodináře a umožňují rozvoj v oblastech, které by se za normálních okolností nerozvíjely (a někdy mohou přinést užitek i do jiných "společensky užitečných" oblastí - např. vývoj nových materiálů, atd). A že svoje bohatství dávají na oddiv? No tak dávají, u normálního člověka je to přirozená motivace jeho snažení.
Proto neodsuzuji, když si někdo pořídí věc (službu), o které vím, že na ní nikdy nebudu mít (nebo se mi jen nebude chtít za to tolik vydat).
Ještě je tu možnost podpory obecně prospěšných zájmů, ale to by rozhodně neměla být povinnost, pak už totiž nejde DOBROčinnost. Navíc těžko lze očekávat, že tam někdo bude sypat desítky procent svých příjmů. Takže i tak mu stále zbyde spoustu peněz, se kterými bude "muset" něco udělat.
Nekupuji si věci, které nepotřebuji nebo které se mi nelíbí, abych udělal dojem na lidi, kteří mě stejně nemají rádi.