Pokud vím, diskusi o zrušení koncesionářských poplatků a privatizaci ČT zahájil kdysi Petr Mach a skupina okolo Edvarda Kožušníka. Jejich nápady ale nikdy nebyly součástí mainstreamu (s výjimkou Kožušníkova plánu elektronizace státní správy, který pak poněkud překrouceně převzal Ivan Langer). Jenže v posledním roce v souvislosti s rozdělením naší společnosti na dva vyhraněné tábory proruských a proukrajinských začala jedna skupina křičet, že ČT lže a proto ji musíme zrušit, což je taková jednorázová vlna, která časem opadne. Také mi vadí, že musím živit armádu nezaměstnaných, ale jsme solidární stát a chápu, že vyvážená společnost je výhodnější, protože nechci skončit na stromě. Všechna relevantní soukromá média jsou už koncentrována do rukou asi 4 osob a já si nedokážu představit v horizontu příštích 50 let, po které se ještě chystám žít, že by tyto 4 osoby měly rozhodovat o tom, jaké informace se ke mně dostanou nebo nedostanou. Protože ačkoli si o zprávách v ČRo (který poslouchám) nemyslím nic dobrého, pořád napříč stanicemi ČRo nacházím pořady, které mi pomáhají orientovat se v dnešním stále složitěším světě. Samozřejmě, že by vysílání mohlo být lepší, ale v éteru není v češtině žádná jiná rozhlasová stanice, která ČRo nahradí. Zpravodajství vysílá už jen rádio Zet, ale je otázka, jak dlouho bude chtít tento projekt vysílatel dotovat.
-- 21. 3. 2015 12:44 --
passydent: panebože, ČT a ČRo nemají jen úkol informovat! Přečti si úvodní paragrafy zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu!
Rochus: stačí si prostudovat zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Babička chodí tuším každé pololetí na poštu s potvrzením o příjmech (tj. důchodový výměr) a je od poplatků zproštěna.