fc70 píše:Jestli se chceš na něco dívat křivě, začal bych s tím, že dluhopisové fondy mají nižší poplatky než akciové, i když ta finanční analýza téže společnosti musí být úplně stejná. To ale jen demonstruje, že poplatky jsou nastavené podle nabídky / poptávky, ne nákladů. Když to dost klientů platí, tak to dolů nepůjde.
K otázce „za co klient platí“ – já bych naopak argumentoval pro daleko větší podíl distributora. Spravovat portfolio je jedna práce bez ohledu na objem portfolia – to by pomalu měl být paušál za celý fond, ne procenta p.a. z investice.
I z objektivních dat: celé bankovní skupiny mají návratnost kapitálu řádově 10-20 %, jejich investiční společnosti klidně stovky % – za, asi, daleko míň rizikovou činnost.
Nakonec je to obzvlášť v případě ČS úplně jedno – ať tak nebo onak je to nakonec příjem akcionářů Erste – ale pokud by se ta alokace měla nějak měnit, já bych opravdu alokoval daleko víc na distribuci.
Pár poznámek.
1) Schválně jsem se díval na počet obchodů za rok 2024 u mého většího dluhopisového fondu a pak na počet obchodů u objemově daleko menšího rizikovějšího smíšeného fondu. U rizikovějšího jich mám daleko víc. Proč? U dluhopisového je velká část pozic HTM. Změny bývají buďto při maturitě papíru, nebo při přílivu/odlivu peněz. To bývá typicky při změnách trendů sazeb. Takže často jednou za několik let. Změna durace se pak většinou dělá jednoduše přes nákup/prodej CZGB, které jsou likvidní a mají malý spread.
U rizikovějších (akciových) strategií je té práce podstatně víc. Je sice nějaká strategická alokace, ale taktická se může měnit několikrát do roka, inflows/outflows jsou podle pohybů na trzích. Když trhy padají, klienti odprodávají a když trhy rostou, klienti kupují, nejvíc na vrcholech cyklů

. Pokud chci udržovat alokaci na podobných úrovních, častěji dokupuji nebo odprodávám. To je u top-down. U bottom-up je to ještě náročnější.
Tím chci říct, že už jen z hlediska samotného obchodování je rizikovější strategie časově náročnější, i nákladnější. U akciových fondů bývá větší tým.
Také bych chtěl zmínit, že Statuty fondů často umožňují používat rozpětí u management fees a v reálu se to často používá. Typicky u dluhopisových fondů v období velmi nízkých sazeb jsou nižší než v obdobích vysokých sazeb. Tehdy je citlivost na management fees menší.
Jak správně píšeš, i bankéř placený bankou dělá práci i pro tu investičku. Časově hodně náročnou. Provize z těchto činností mění management banky podle priorit. A v reálu je mění často. Pokud chce prodávat pojištění, zvedne provize a plány na pojištění. To samé s kreditkami, novými účty, depozity atd...
2) Banka má s investičkou dilema. Z každé koruny potřebuje alespoň 1-1,5% marži. Pokud ji nemá, nevyplatí se jí směrovat depozita do investic k investičce. U dluhopisových nebo zajištěných fondů je to tedy často na hraně. U rizikovějších fondů je to ok. Ale. Rozhodně není pravda, že investička je tak zisková sama o sobě. Je to dáno mj. sdílenými náklady. Na systémy, personál atd. Investička často pracuje v bankovních systémech, nemusí platit plné náklady. Nemusí platit riskaře. Tím, že má konkrétní úzce zaměřenou činnost, potřebuje omezené množství lidí, které platí 'ze svého' - back office, PM, účetní a compliance (často částečně i bankovní). Banka má armádu lidí, kteří nepřímo vykonávají činnost i pro investičku. Pokud by byla investička samostatná, bez bankovního zázemí, bylo by to logicky o úplně jiných číslech. Ve výsledku je investička silně závislá na AUM. Finanční výsledek se výrazně mění oběma směry se změnou AUM. Daleko více než právě v případě banky. Nemám pocit, že by to bylo za méně rizikovou činnost.
Nechci zapomenout na jednu podstatnou a klíčovou věc. Když klient investuje, zpravidla dlouhodobě zhodnocuje (a nikoli znehodnocuje) svoje prostředky. V bance je to velká část klientů, kteří by jinak vůbec neinvestovali. Ti, kteří investují sami, jako zde na fóru, k tomu banku nepotřebují. Ale pak zbývá stále většina těch, kteří investovat nechtějí a bankéři je často 'přemlouvají', aby ten krok udělali. Což je práce těžká, ale dle mého správná. I za cenu o trochu vyššího nákladu. Pokud klienti časem přičuchnou k investicím, tak jedině dobře, ať si klidně investují sami a levněji.
Ale jednu velkou výhodu u investic přes banku v případě nezkušených klientů vidím. Banka si důkladně hlídá reputační riziko. Je to to jediné co má, reputace. U soukromých společností je to primárně o tom zisku.