vpe píše:No hlavně při kupování akcí a papírů podle mého názoru žádný hodnoty nevytváří
ach jo, proč nás to neučili na základních školách… tak já to pro jednou napíšu celé, ať se mám na co v budoucnu odkazovat.
V úplně každém snažení, které nějakou dobu trvá, nevíš předem přesně a s jistotou, jak to dopadne. V kontextu firem to znamená, že firma musí koupit stroje, vybavit provozovnu, zaměstnat lidi (a po zkušební době jím permanentně dlužit odstupné), a až časem se dozví, kolik přesně prodala a jestli to vůbec byl užitečný = ziskový podnik, a o kolik.
Aby taková firma mohla vzniknout, musí nějací investoři dát k dispozici peníze předem. No ale investoři, stejně jako všichni, mají radši jistotu, takže by radši peníze jen půjčili jako dluh, který se musí splatit bez ohledu na úspěšnost prodejů a s fixním termínem splatnosti.
To ale problém, že firma předem neví, kolik prodá, a kolik tedy bude moci z počáteční investice splatit, vůbec neřeší (v jistém smyslu jej ty dluhy na fixní částku ještě zhoršují), a firma si takhle nikdy nemůže půjčit na celou investici (co kdyby se prodej nikdy nerozjel?).
Pro existenci firmy je tedy zásadně nutný někdo, kdo na začátku investuje peníze a nese riziko, že se mu vrátí nějaký předem neznámý podíl na nakonec v budoucnu dosaženém zisku. Těmto lidem, kteří na začátku poskytli peníze a časem dostanou podíl na neznámém zbytku (nebo těm, co takový podíl později odkoupili), říkáme kapitalisté (nebo akcionáři u firem, které mají převoditelné akcie); a protože je jejich existence jako někoho, kdo nese větší riziko než jen věřitel fixního dluhu, naprosto nutná pro fungování … no jakékoli investice, kterou se může něco zlepšit (nebo i jen udržovat v chodu), jsou za nesení tohoto většího rizika, ex ante ve většině časů, odměňováni vyšším výnosem. Ex ante být vyšší musí; jestli bude vyšší i ex post, se
z principu nikdy neví.