od Slavek69 8. 6. 2006 23:21
Nejlepší je, nechat si provést finanční elektronickou analýzu rodinného portfolia a ta zajistí současný stav. Ukáže jak Vám, tak finančnímu makléři, kde máte rezervy a kde naopak nedostatky. Na základě toho se dá navrhnout kvalitní finanční plán, který zohlední jak Váš příjem, nutné náklady na chod domácnosti, splátky půjček, leasingů apod. a ostatní režie (koníčky, dovolená, pivko, cigaretky atd.). Finanční analýza Vám spočítá, jak Vám vydělávají volné finanční prostředky a jestli náhodou nemáte nějaké peníze "mrtvé" a neproděláváte na nich, jestli máte pokryté rizika v domácnosti a na závěr Vám vytvoří finančního pavouka, ze kterého se nadále vychází při řešení rodinných financí. Tento systém je již dávno odzkoušený a běžně používáný rodinami a makléři za našimi hranicemi, směrem na západ. U nás tento systém používáme řádově pár měsíců. Je to v podstatě bankovní systém a nedá se jen tak oblbnout. Vyjdou častokrát najevo věci, že by jste se divili. Jen makléř, který ví o Vašich financích vše a zná Vaše potřeby, Vám může kvalifikovaně pomoci a stát se opravdu Vaším rodinným finančním poradcem, protože právě tímto se liší od dealera a pojišťováka. Pak už si přes práh svého domova nikoho jiného nepustíte a nenecháte si páchat škody ve Vašich financích různými dealery a pojišťováky, kteří Vám nabídnou častokrát to, co jim vydělá největší peníze a ne to, co vyžadují Vaše potřeby. Obvyklé bývá řešení rodinného portfolia dle tzv. finančního domečku. Zatím ještě nikdo lepší systém nevymyslel a používá se prakticky všude. Důležité je klientovi nastavit portfolio z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska. Toto vše z ohledem na klientovy potřeby a jeho plány do budoucna. V prvé řadě je důležité klienta a jeho rodinu zajistit pro případ různých nepříjemných situací a pokrýt rizika domácnosti. Pak přichází na řadu vše, co klientovi přináší subvence (státní příspěvky, dotace), pak daňové úlevy s ohledem na klientův příjem a to všechno s co nejmenším rizikem. Jinak se tomu říká tzv. základní finanční kombinace. No a když i po pokrytí toho všeho má klient finanční rezervy, tak investice do pod. fondů atd. Pak to vše nastavit tak, aby klientovi peníze stále vydělávaly a neležely ladem, bez zisku. Toto je příklad řetězení smluv ze stav spoření. Jenže nyní po změně podmínek stav. spořitelen (od dubna 2006) se to vyplatí až ve třetím roce a ne hned od počátku. Rozhodně tyto souběžné smlouvy nesepisovat na vyšší cílovou částku, jak 60.000,- Kč až 80.000,- Kč. Když Vám někdo řekne, že se souběžná smlouva vyplatí na c. č. 300.000,- Kč, tak je to zlatokop a ne váš finanční poradce. Ale stejně vám to musí nastavit někdo, kdo ví proč to takto udělat a jak ty peníze protočit s co největším výnosem. Ony totiž, souběžné smlouvy samy o sobě bez kombinace dalších produktů, nejsou v podstatě o ničem. Jenže to jsou recepty jednotlivých makléřů a rozhodně je nebudou věřejně presentovat na netu, tak jako kuchaři Vám nedají recepty na své speciality. Další věcí, která se dnes začala hodně aplikovat, je prodlužování smluv ze SS a navyšovat cílové částky, což také není to pravé ořechové, protože dlouhodobostí takové smlouvy její výnosnost klesá a po sedmém roce se už prakticky nevyplatí. Pak je vždy výhodnější peníze vyzvednout a založit si SS nové a peníze investovat jiným způsobem. Z navyšování c. č. mají totiž zisk jen dealeři, pokud nejde o zvyšování z důvodů úvěrů a nebo v případě, že klientovi hrozí přespoření cíl. částky.
Abych vše uvedl na pravou míru, nechci říkat, že dealeři jsou vždy zlatokopové, oni to ani třeba zle nemyslí, jen jsou takto vyškoleni pojištovnami, bankami apod. Je jim do hlavy zasazen "čip", který je naprogramován tak, že to co nabízí, je to nejlepší a tak jsou o tom sami přesvědčeni, ale častokrát neumí ani zapnout počítač nebo kalkulačku a spočítat si sami (s nohama na zemi) jak ta nebo ta kombinace klientovi vydělá. Vycházejí pouze z různých tabulek, kde se uvádí předpokládaný, např. 5% výnos na 20 let, přitom garantovaný výnos je např. u kapitálových životních pojistek 2.4 %. Mám pocit, že jen málokterá pojišťovna připisovala klientovi za rok 2005 na KŹP těch 5%, většinou to bylo od 3.5% do 4,5%. A to je ten kámen úrazu. První pravidlo zní. Nevyplatí se lhát klientovi, protože ten to dříve či později pozná. Takoví Ti dealeři, kteří projedou vesnicí a nechají za sebou spoušť, protože se tam již nikdy neobjeví, jsou největším neštěstím, protože pak těm lidem narovnat staré smlouvy je někdy složité a obvykle na tom klient i prodělá, jenže kdyby ty smlouvy nenarovnal, prodělal by dlouhodoběji více.