Problematikou družstevních záložen se zabývám již delší dobu, ať už coby člen několika z nich, nebo jen udržování přehledu o nabízených produktech a jejich ekonomické situaci. V současné době všechny přeživší záložny, které aktivně nabízejí své služby široké veřejnosti spojuje několik zásadních problémů:

Nárůst poskytnutých úvěrů, které přecházejí do kategorie sledované, či se selháním.

Potřeba neustále navyšovat základní kapitál pro udržení zákonem stanovené minimální kapitálové přiměřenosti.

Nutnost vytvářet opravné položky s negativním dopadem na ziskovost (ztrátovost) záložen.
Toto platí pro všechny záložny bez výjimek. Současná ekonomická situace těchto záložen, která není ideální je pak jednoznačně dána rychlou expanzí v minulých letech.
Přijít ovšem na veřejné forum, a bez detailnějších informací se pustit do jedné z nich, mi nepřijde v pořádku. Také bychom se tu mohli začít bavit, proč jiná záložna Akcenta vykazuje už dvě čtvrtletí po sobě kapitálovou přiměřenost pod 9%, nechce navýšit základní kapitál a raději nabízí svým členům vysoce úročené podřízené vklady. Nebo kolik jiná záložna Creditas poskytla úvěrů v solárním byznysu a kolik z těchto úvěrů je ztrátových.
MPÚ je sice za rok 2013 ve ztrátě, ale tuto pokryje nerozděleným ziskem z minulých let. A že má vyšší úrok na spořícím účtu? Ještě před rokem bychom se všichni smálo co to je za směšně nízkou sazbu, takže rozhodně to není pochybný úrok.
Pojďme diskutovat o ekonomickém zdraví jednotlivých záložen, ale podepřenou konkrétními fakty, ne jen anonymními příspěvky v diskuzích, kde se myšlenka zaměňuje za skutečnost.