Jarmila:
Díky za uznání
Jen pro info. Prodáváním pojistek jsem se neživil, ale dělal jsem asi 5 let na infolince pojišťovny. Takže jsem si občas popovídal s klienty a dozvěděl jsem se, co všechno jim byli prodejci ochotni "nabulíkovat" aby jim pojistku prodali. Od omylů přes nepřesnosti, dezinformace až po vyložené a účelové lži.
Nyní už nemám s pojišťovnictvím nic společného (pracuji v obchodě s hodinkami), ale finance jsou tak trochu můj koníček, zůstala mi tak trochu ona "profesionální deformace".
Myslím si, že prodávat pojištění nejde zároveň poctivě a úspěšně. Ne, že by prodejce musel přímo lhát, ale nemůže klientovi poskytnout naprosto úplné informace, protože pak by si většina lidí pojistku nekoupila.
Docela se bavím, když vidím, jak někdo vynáší jednu pojišťovnu do nebes, s tím, že její produkty jsou naprosto nejlepší a bezkonkureční, zatímco jinou posílá do horoucích pekel. Díky různým zákonným omezením, která se snaží minimalizovat možnosti krachu pojišťovny jsou si jednotlivé produkty bližší, než jsou si lidé ochotni přiznat. Hlavně u životního pojištění - technická úroková míra je regulována, úmrtnostní tabulky jsou stejné, provize i náklady a zisky pojišťoven se zásadně neliší, takže moc prostoru k manévrování pojišťovny nemají.
Osobně nemám rád investiční životní pojištění. Je totiž zásadně výhodné pro pojišťovnu. Zbaví se totiž odpovědnosti za klientovi peníze výměnou za možnosti zisku v řádu několika procent navíc s tím, že si klient může vybrat jen z pár možností (obvykle max. 10, ale spíš méně) kam je investovat.
Další věc, kterou nechápu, jsou lidé, kteří odkládají peníze do životního pojištění se zhodnocením od 3 do 10 % a pak si ty samé peníze půjčují na 15 až 25, ale třeba i 200 % (Provident, atd).
Ano, jsou lidé, pro které je životní pojištění v různých formách vhodné a výhodné, ale určitě to není většina populace.
Dítěti bych raději založil dětskou vkladní knížku, nebo dětský účet. U spousty našich bank jsou tyhle produkty za zajímavých podmínek a peníze se v případě potřeby dají vybrat bez sankcí.
Pokud si je někdo jistý, že v následujících letech peníze nebude peníze potřebovat, zkusil bych stavební spoření (jak kvůli zhodnocení, tak kvůli možnosti úvěru), pro odvážnější (nic pro mě) samostatně investovat (ať do akcií nebo podílových fondů).
Nekupuji si věci, které nepotřebuji nebo které se mi nelíbí, abych udělal dojem na lidi, kteří mě stejně nemají rádi.