O Černé labuti jsem již slyšel nespočetkrát, zatím nebyl čas.
miho píše:Ze vyrobek selhava na zacatku neni nic prekvapiveho, je to naopak velmi znama vec. Plati to mimochodem i u vyrobku typu clovek. Ze novorozenec prezije prvni den je mene pravdepodobne, nez ze prezije jeden den devadesatileta babicka/dedecek. Kdyz si vygooglis "vanova krivka" tak ti vyjedou analyzy spolehlivosti atd. Pokud vyloucis toto pocatecni obdobi, vyjde ti pak docela pekna gaussova krivka. Pokud se motor dozije treba 15 let coz by mela byt jeho prumerna zivotnost, pak lze urcit, ze se pravdepodobne dozije rekneme dalsich 4. Pokud se dozije dalsich 4, pak se pravdepodobne dozije dalsich dvou. Odhad se zpresnuje. Je to zkratka krasny Prumerov. Kdekoliv se vsak objevi clovek- objevi se ihned Extremov.
Úplně stejně jako modelujeme životnost nějakého výrobku, tak modelujeme i životnost lidí. V pojistné (tj. také ekonomické) praxi jde o tzv. úmrtnostní tabulky a fungují velmi přesně, navzdory extrémům 109letých babiček.
Zmínil jsi pěknou gaussovku -- za tím jsou přece také schovány nějaké extrémy, odlehlé hodnoty.
Ke zbytku:
·Fyzika i ekonomie popisují reálné věci, matematika/statistika/... nikoliv -- jsou to pouhé nástroje.
·Rozdělování na přírodní a společenské vědy je hloupé už proto, že společnost je prvek přírody. Zmíněná matematika dle mě nejde zařadit ani do jedné z těchto škatulí (pak např. syntetické vědy?) nebo by měla být zařazena právě do obou.
·O čem vlastně mluvíš? O finančních trzích? O modelování makroekonomik? O růstových modelech? Toto jsou disciplíny ekonomie, které jsou postaveny na syntetických vědách a fungují perfektně. Holt až na ty extrémy, které se čas od času objeví, stejně jako ve fyzice. Ekonomie tratí na tom, že tady nás ty extrémy spíše zabolí než když se zjistí, že na nově objevené planetce je 100x více vody než se očekávalo. Alibistickej vědec ti neřekne, že toto je krize jejich modelů. A když ano, tak bolí tě to jako nečekané oslabení koruny?
·Popisy ekonomik či vzorců chování za účelem predikce jsou postaveny modelování dynamičtějších systémů, v nichž je neskutečně velké množství vstupů (proto se jim také přikládají různé váhy nebo se pro malý význam i vypouští). Popis dynamičtějších systémů je z hlediska složitosti větší výzvou (a jde taky na nich více výdělávat, resp. na každém zlepšení. Ve fyzice musí člověk přijít jó na něco). Trendy popisujeme velmi dobře a čím dále tím lépe i kdejaká zhoupnutí, ale nějaké století to ještě vezme* -- to je ale spíše úkol matematiky, stochastického procesu.
*úplně dokonalé to ani nikdy nebude, pokud např. nenastane dle mě pravděpodobný řetězec událostí jako: válka -> významné snížení populace -> celosvětový centrálně řízený systém. Ale úplně dokonalý ani není popis trajektorie Brownova pohybu.
Dodatek: co vlastně chceš? Abychom se přestali snažit popisovat dynamické systémy? Jeden z definičních znaků dynamického systému bude vždycky nějaká neurčitost. I přesto jsou tyto modely to nejlepší, co máme. A bez nich to lepší nebude. Že je někdo zneuživá pro svoje zájmy ale není chybou ekonomie.