Také jsem to řešil, auto na PO. Nakonec jsem si auto koupil/úvěroval soukromě, vložil do majetku PO a ta auto splácí.

No já už naprosto otrávenej byrokracií jsem auto zaplatil hotově bez úvěru, protože jsem nechtěl aby prodávající tak dlouho čekal. Mezitím budu pokračovat v byrokracii pozvolnějším tempem a dotáhnu do konce ten kontokorent u Fia, kdyby náhodou peníze v cashflow chyběly.

@dalich Chápu to správně, že jsi auto napřed napsal na sebe jako soukromník a pak ho prodal své firmě? Nebo jsi to udělal, jak se tu psalo - úvěr na sebe a půjčeno firmě?

Ridder: Já to měl komplikovanější.

Auto jsem kupoval v Německu.
1. Sjednal jsem si úvěr jako soukromá osoba.
2. Objednal jsem auto v Německu jak právnická osoba.
3. Ze soukromého účtu jsem provedl směnu na eura a platbu (výhodnější kurz).
4. Německá faktura byla na české s. r. o., vývozní značka i pojistka na soukromou osobu, nevěděli, jak tam dostat s. r. o. (značky přiděluje soukromý subjekt a tisknou se na počkání)
5. Vývozní malý německý TP byl na moje jméno - soukromou osobu, protože paní nevěděla, jak to má udělat (byl jsem první, co chtěl české s. r. o.)
6. Veškeré formality v CZ už byly opět na s. r. o., tj. v TP ihned s. r. o.

Technicky jsem firmě půjčil soukromé peníze na koupi firemního auta, které je tak od počátku majetkem firmy a firma mi "dluží". Nic jsem firmě neprodával (ocenění, posudky apod. = komplikace).

Btw, ty platby auta + převody na € ze soukr účtu (výpisy) jsou součástí firemního účetnictví pro případ kontroly. FÚ je v zásadě jedno, odkud to jde, chce to zdanit. Pokud mi budu kontrolovat s. r. o., automaticky mi projedou i soukromé a OSVČ účty, takže to muselo být transparentní. Nechtěl jsem to nějak "odrbat", cílem bylo koupit kvalitní auto pro firmu, aby mě přitom nestálo majlant.